Deset nejmladších vladařů lidské historie

2. místo: Alfons XIII., Španělsko

Jelikož se narodil po smrti svého otce, tak se ihned 17. května 1886 stal španělským králem. Do roku 1902 zemi vedla jeho jeho matka. Poté, co se 31. května 1906 vracel ze své svatby s Viktorií Evženií do královského paláce, tak na ně byl spáchán bombový atentát, při kterém zemřelo mnoho přihlížejících a členů doprovodu.

Během 1. světové války bylo Španělsko neutrální zemí a Alfons vytvořil úřad, který umožňoval kontakt zajatců s jejich rodinami, tímto zachránil asi 70 000 civilistů a 21 000 vojáků. Také měl v plánu osvobodit ruskou carskou rodinu a převézt je do Španělska, to se mu ale nepodařilo. Země se vyhnula násilným dopadům první světové války, ale ve společnosti obecně panovalo velké sociální napětí a rozdíly, což vedlo k mnoha stávkám a nepokojům.

Alfonsova pozice začala výrazně slábnout poté, co v roce 1923 prohrál proti marockým povstalcům u Annualu. Po tomto neúspěchu se moci chopil generál Miguel Primo de Rivera a král byl v pozadí. Dva dny po volbách 12. dubna 1931 byla vyhlášena republika a tím Alfonsovo kralování skončilo a odešel do zahraničí. Práva na trůn se vzdal ve prospěch svého syna až krátce před jeho smrtí, která přišla 28. února 1941, když mu bylo 55 let. Alfonsův syn Juan se nikdy na trůn nepodíval, ale jeho syn Juan Carlos I. je současný král Španělska.

1. místo: Šápúr II., Perská říše

Šápúr II. se stal vládcem Persie v podstatě už před narozením, jelikož po smrti jeho otce Hormizda II. došlo v říši ke zmatkům, které pro jeho žijící syny nedopadly dobře. Nejstarší byl svržen a zavražděn, druhý oslepen a další skončil ve vězení. Tím pádem byl trůn určen pro ještě nenarozené dítě, když podle tradice jeho matka nosila korunu už na břiše a nový král se narodil roku 309.

V počátcích vládla jeho matka a její nový manžel, Šápúrova chvíle přišla v šestnácti letech, když byl během stoletého výročí sásánovské monarchie slavnostně uveden na trůn. Během jeho vlády se Persii velmi dařilo, vyhrávali války s římskou říší a také s menšími národy na východě. Hlavním konkurentem byl právě Konstantin Veliký a jeho Římská říše, což ho motivovalo k perzekucím křesťanů na území Persie.

Šápúr II. dokázal během své vlády zvítězit v mnoha válkách a byl velmi úspěšný, což v podstatě potvrzuje i to, že se dožil na svou dobu vysokého věku 70 let, když zemřel roku 379. Jeho vláda je dnešními Íránci považována za zlatý věk, když se Perská říše rozkládala od Číny až po Kavkaz, bylo postaveno mnoho měst a z tohoto velmi úspěšného období těžilo několik následujících panovníků.