10 nejšílenějších výkonů z oblasti extrémních sportů
Lidé jsou odjakživa fascinováni překonáváním nejrůznějších hranic. A to samozřejmě platí také v oblasti nebezpečných adrenalinových aktivit, při kterých dotyční odvážlivci mnohdy dobrovolně nasazují své životy.
Do výčtu těchto extrémních sportů nepochybně patří skoky s padákem, chození po provazech ve velkých výškách, potápění do hloubek na nádech nebo skoky na motorkách. V tomto seznamu je právě výběr deseti konkrétních nebezpečných a úspěšně provedených kousků, u kterých by i jedna chyba mohla znamenat tragédii.
10. místo: Bryce Menzies: Nejdelší skok v autě
Dlouhé skoky autem fascinují jak fanoušky motorismu a extrémních výkonů, tak nejrůznější odvážlivce z celého světa, kteří se s auty snaží všelijak skákat prakticky od začátku automobilismu. Hranice nejdelšího skoku se tak postupně posouvala s tím, jak rostly možnosti dostupné techniky.
Rekord v délce skoku automobilem se jen v posledních letech posunul několikrát. Silvestr 2009 se nesl v duchu skoku Travise Pastrany, který v rally speciálu Subaru skočil skoro 82 metrů. Tento rekord nevydržel ani dva roky, když jej výrazně překonal další známý americký jezdec Tanner Foust.
Populární automobilový závodník a moderátor americké verze Top Gearu na reklamní akci Hot Wheels jako doprovodný program pro slavný závod Indianapolis 500 doletěl na vzdálenost 101 metrů. O rekord se dále pokoušel Francouz Guerlain Chicherit. Ten sice v roce 2014 zvládl větší skok, ale jeho vůz MINI se už ve vzduchu naklonil dopředu a celý pokus skončil velkou havárií čítající mnoho kotrmelců.
Rekord tak odolával až do léta 2016, kdy se o jeho přepis postaral americký offroadový závodník Bryce Menzies. Vše se odehrálo u jednoho opuštěného městečka v poušti v Novém Mexiku. Atmosféru 115.6 metrů dlouhého skoku umocnilo, že se Bryce proletěl nad střechami těchto starých domů.
9. místo: Felix Baumgartner: Skok z kraje vesmíru
Profesionální parašutisté vyhledávají nejrůznější výzvy, jak posunout hranice svých schopností a sportu celkově. Kromě letadel ti zkušení ke svým skokům používají zajímavé skály, mosty nebo mrakodrapy. Jiní zase hledají možnosti, jak zdolat co největší výšku a následně si užít co nejrychlejší a nejdelší volný pád.
Ti nejodvážnější se už dostali ke skokům ze stratosféry. Seskoky tohoto typu přinášejí řadu rizik, když k těm největším patří možnost rotace, která v kombinaci s velkou rychlostí může způsobit až fatální přetížení. Velkým problémem v těchto výškách je také poškození skafandru.
Tento problém byl v roce 1966 osudný pro Nicka Piantanidaa, kterému prasklo hledí a následně zemřel na poškození mozku. Kvůli podobnému problému při skoku ze stratosféry zemřel také sovětský pilot Pjotr Dolgov.
Je to až s podivem, ale většinu důležitých rekordů na dlouhá desetiletí stanovil americký pilot a parašutista Joseph Kittinger už v roce 1960. O jejich překonání se úspěšně pokusil v roce 2012 rakouský skokan a dobrodruh Felix Baumgartner, který skočil z výšky 39 kilometrů a nabral maximální rychlost 1 357 km/h.
Rakouského odvážlivce ovšem po dvou letech v některých ohledech překonal viceprezident firmy Google Alan Eustace, kterému se povedl skok z výšky 41.4 kilometrů, ale dosáhl při něm o něco pomalejší rychlosti. Mezi těmito dvěma pokusy z poslední doby je ovšem několik rozdílů.
Eustace se dostal do výšky zavěšen pod balónem a následně se odpojil ve správné výšce. Dále také měl také spuštěn malý stabilizační padák. Naopak Baumgartner skočil do volného prostoru bez pomoci zabraňující případným nebezpečným rotacím. Rakušan se sice do těchto problémů dostal, ale zvládl je vyrovnat vlastním tělem a tento pomocný padák nepoužil. Jeho pokus by tedy z určitého pohledu bylo možné označit za nebezpečnější.